Dubaj: Anabáze s pasem

„Nemáte druhý pas?“ ptá se dáma na ruzyňském letišti. No, neodletěl jsem, protože pas do SAE musí mít 6 měsíců aspoň do konce platnosti. Chybělo mi 16 dnů.
Lenka tedy odletěla s Davidem, beze mne.

OK, takže hurá z letiště na úřad, požádat o rychlopas. A druhý den si pas vyzvednout na Ministerstvu vnitra. V obou případech musím úřady pochválit – milí a rychlí. A teda taky drazí, nepozornost vyšla na 6.000 kaček.

Mezitím mi holky bukly druhou letenku… aúúú, 20.400 kaček. Jo, za nepozornost se platí.

Letím tedy o 2 dny později, v Dubaji hurá do taxíku a 1,5 hodinka dospávám cestou z letiště do Hiltonu. David má za sebou už první den traderské konference, Lenka mi připravila apartmán. Kopnu do sebe mojito, požádám obsluhu aby mi dovezli zavazadla, sprcha a jdu zapařit.

David druhý den na konferenci, my s Lenkou po Dubaji. No a protože Hilton je prostě Hilton, a „olin“ je „olin“, pořádně jsme večer zapařili (jo, Kubo, je to tak, prostě umíme žít a nejsme kyselé prdele).

Tož přátelé a kolegové, užívejte život. Je krásný a je fajn, když člověk má svobodu cestovat. Fajn den všem!