Proč nejsme v Řecku ani v Chorvatsku?

Mám trošku problém na to odpovídat. Nemám koho o dovolenou požádat 🙂  takže dovolenou nemám. Dělám to, co chci a kdy chci.

Za druhé mi trošku uniká logika, proč bych měl v létě někam jezdit k moři: Bude tam půlka obyvatel ČR, protože děcka mají prázdniny. 

Mám rád klid a ticho, takže rozhodně nestojím o nacpané letadlo, hospůdky, pláže, hotely. 

Nebo o kolony a zácpy na rozpálených silnicích….

Léto pro mne začalo v lednu: Dominikánská republika, Egypt, Brazílie, Maricius. Do Čech jsme se vrátili na konci jara (konec dubna), abychom zde užili krásné léto, dlouhé dny plné slunce …. protože:

Protože:  V Česku je v létě krásně! Je tu slunce, teplo, skvělá zmrzlina. Přes týden je všude volno, nikde nikdo…. třeba v kině jsou báječné akce „1+1 zdarma“ a k tomu máte sál sami pro sebe 😀

Takže ani Řecko, ani Chorvatsko 🙂  Slunce a voda je v pískovně pár kiláků za Plzní. A přes týden je tu opět minimum lidí: Většina je na jihu a mačká se tam s ostatními v rámci dovolené. Zbytek je v práci a těší se na „dovču“ a na „Jugošku nebo Kanáry“.

Já si ráno (čti: v 9 hodin dopoledne) dám snídani a kafe v mé oblíbené kavárně, vyřídím maily a mrknu na byznys. 

Pak dorazí milostivá paní z jógy (přes léto jsou privátní lekce volné, neb Většina lidí je na jihu a mačká se s ….) a zajedeme k vodě.

Slunce, +26 ve stínu, voda jak kafe…. chladný nealko v hrsti je skvělý….

Léto je v Čechách báječné 🙂 Užíváme si ho naplno.  Přes týden nikde nikdo… pohoda, ticho. Plaveme, odpočíváme, zajedeme do steakhouse na oběd, a pak dáme u vody siestu…

Myslím, že ani Řekové se tak neumí zrelaxovat.

Děcka už máme „velký„, čili s námi na cesty dávno odmítají jezdit. Mají svůj život, cestují se svými vrstevníky, chápu to. A je to skvělé. Na cestování po Evropě nám dvěma tedy stačí „KKK“, čili kabrio+kufřík+kreditka.

Tenhle způsob života má jedno obrovské plus: žijete si svým tempem. Dlouhé léto, prakticky od ledna, vstávání v mých oblíbených 8-9 hodin dopoledne. 

U snídaně si řekneme, co bychom dnes chtěli – anebo nechtěli – dělat. 

A podle toho se jede dál.

Třeba jsou dny, kdy si chci jen číst. Nebo vyrazit za kulturou. Nebo si zamakat na projektech. Nebo se potkat s kamarády. Nebo si popovídat s rodinou.

Najednou zjistíte, že život je nesmírně pestrý. Chápete, že cestování není „na příděl“, ale když máte chuť a důvod – třeba že je málo slunce. A proto vyrážíme na jih až na podzim, nebo v zimě, a tak si prodlužujeme krásné tuzemské léto.

Prošel jsem si „báječnými“ zaměstnáními. Brr, nikdy víc. Nechci vstávat a někam chodit podle rozkazu, to vám totiž znechutí i tu nejbáječnější práci snů. 

Nestojím o to, abych pracoval na životních snech pana šéfa – raději pracuju na těch svých.

Kde na to vzít? Předně, zvedni zadek z židle a začni realizovat své sny. Hned, ne zítra. Uč se od těch, kteří „za vodou“ už jsou. Kašli na lemply kolem, kašli na hejtry a závistivce. Nenech si radit od nikoho, kdo není tam, kde chceš být ty.

Na tomto blogu jsem dal už desítky tipů, kde začít a jak dosáhnout volnosti, svobody a nezávislosti.

No a samozřejmě teď dám další tip: Co třeba čtvrt milionu za 16 týdnů? Máš to před sebou, ve svých rukách. Buď mákneš „na svém“ nebo holt budeš makat na cizím a čekat „na dovolenou“ ….

Ať se daří!

Martin